1.1. Definice betlému

Německý historik umění Rudolf Berliner vypracoval na základě dlouhodobého studia starých a nejstarších betlémů v polovině 20. století definici fenoménu kostelního betlému:

„Vánoční jesličky jsou znázorněním události narození Krista, při níž ve skutečném trojrozměrném prostoru jsou co možná nejvíce tělesně a živě působící figury rozloženy tak, aby v pozorovateli (divákovi) vznikl pocit, že se stává účastníkem děje, aby se vněm vzbudily tak silné nábožné pocity, jako kdyby se s prožívaným zázrakem ztotožňoval“. Berliner dále tuto definici rozvíjí po technické stránce. Betlém má být vystaven v prostoru, jeho figurky mají být opravdové, životné, mají mít možnost volného přemístění v prostoru.
Po duchovní stránce má betlém přivádět diváka k pocitu, že se při pohledu na betlém sám stává účastníkem skutečné události a tak to prožívá. Pokusy stroze a přesně definovat podstatu betléma však nenaplňují a přesně nevyjadřují jeho obecně platnou charakteristiku. Betlém je zároveň mysteriem i skutečností, nebesky nadpřirozeným podobenstvím, cestou k Bohu. Strohé a chladné definování nahrazujeme opisem, míněním a viděním reality. Řada významných badatelů, laiků i kněží objevuje další vlastnosti betlémů a jejich působení. Ital Angelo Steanucci, autor mnoha spisů o betlémech, první prezident založené mezinárodní betlémářské federace se sídlem v Římě (1952) vidí betlém „jako zobrazení narození Ježíše plasticky za přispění obrazu krajiny ve formě panoramatu“.
V tomto obrazu jsou umístěny pohyblivé figury, které se v intencích umělecké tvorby mohou pohybovat. V poslední době mnohé nově vzniklé moderní betlémy už neodpovídají ustálené tradiční představě. Mnozí badatele zvažují, co ještě je a co naopak už není betlémem. Noví autoři přicházejí stále s dalšími nápady, jak betlémskou událost vyjádřit netradičně novými výrazovými prostředky. Zejména profesionální výtvarníci a umělci rádi tvoří mohutné blokové plastiky, zachycující jen určitý úsek z klasické scény Narození Páně. Ve všech případech jde jen o to, aby míra tvůrčí invence nepřekročila mez důstojnosti a nepopřela tak samu podstatu duchovního poslání betlému. Je nutno také připustit, že se betlémy před oči diváků nestaví jen v době vánoční, ale dnes je můžeme obdivovat kdykoliv v muzeích i v kostelech, kde někdy bývají vystaveny po celý rok. I když betlémy stále zůstávají betlémy, jejich duchovní funkce již není tak pevně spjata s vánocemi.