1.1. Historická hračka

Historické hračky představují významný doklad hmotné kultury určité epochy, její sociální struktury. Podávají nám osobité svědectví zájmů a pedagogických postojů lidí. Jsou neodmyslitelnou a důležitou součástí muzejních sbírek a jednotlivě existují ve většině našich zámků. Hračky jsou dnes velmi žádaným sběratelským předmětem.

Hračky jsou tak staré jako lidstvo samo. Jsou doloženy už z doby paleolitu, tedy ze starší doby kamenné, 1 milion - 8000 let před naším letopočtem. Hračky už měly děti starých Egypťanů, nechyběly ani u Sumerů, snad nejvíce jich vzniklo v Orientu, zejména v Číně. V antice mezi hračkami převažovaly figurky a zvířata vyráběná z hlíny, kamene, dřeva či bronzu. Našly se v řeckých dětských hrobech. Děti v té době znaly velké množství hraček, hrály si s panenkou, roztáčely dovádivou káču, houpaly se na houpačce a jiné.

Děti všech dob vstupovaly do života hrou, ve které poznávaly svět. Hrály a stále si hrají naprosto bezprostředně z přirozené potřeby člověka být v kontaktu se skutečností a to formou přiměřenou jejich věku, schopnostem i možnostem. Hračky jsou dokladem, odrazem světa kolem nás, jejich materiálového zpracování, ale také způsobu dětského hraní.