1.1. Nádherné a nevyčerpatelné téma

Dřevo dokáže zpívat, rezonovat s krásou prastarých příběhů hluboko utajených ve tvarech dřevěných plastik vzešlých v dílně řezbáře a sochaře. Dokáže vypovídat o každodenním životě člověka, o jeho bohatém způsobu využívání dřeva v domácnosti, hospodářství i řemesle.

Ve dřevě je ukryta minulost naší civilizace. V jeho letokruzích jsou trvale uloženy stopy lidské činnosti, stopy soužití přírodního prostředí s lidskou prací. Dřevo i stromy vstoupily do bájných pověstí, zakotvily v prastarých mýtech, navždy se zvěčnily v řemesle i umění. Zapsaly se do lidského podvědomí, staly se nesmazatelnými otisky hmotné kultury lidstva.

Dřevo je kniha vepsaná do stránek letokruhů lidské zkušenosti. Vyžaduje náročného a trpělivého badatele i čtenáře při zkoumání jeho podstaty. Kdo v nich dokáže číst, ztotožnit se s nimi, najít se v nich, ten získává přízeň žijící hmoty.

Dřevo je prvním materiálem, který člověk začal opracovávat a jehož bohaté užívání je typické pro lidskou civilizaci všech dob a všech zemí. Je zcela nespravedlivé, když velké dějinné epochy nazýváme podle kamene, bronzu, železa a pro dřevo jsme nenašli trvalé zvěčnění v názvu. Jeho význam je nezastupitelný od chvíle, kdy začalo sloužit jako materiál k výrobě obydlí, člunů, nástrojů, kdy došlo i k prvním pokusům jeho uměleckého ztvárnění.

Dřevo je živým organismem, který vyrostl a má svoji krásnou typickou strukturu. Dá se snadno opracovat, ochotně přijímá rozmanitý tvar a poddává se jednoduché i složité výzdobě. Půvabná kresba letokruhů, široká škála zbarvení přispívá estetickému účinku z něho zhotovených výrobků, které nás důvěrně oslovují.

Z přírodních materiálů je dřevo nejblíže lidskému naturelu i potřebám. Lidé, kteří žijí v blízkosti lesů, znají jeho život, růst i překrásnou vůni. Les kvete a umírá, šumí, zpívá, mlčí, pláče a žaluje, bouří a odpočívá.