1.1. Předchůdci strojních inženýrů

Sekernické řemeslo představuje zkušenosti a výrobně technické předpoklady předešlých kategorií stále se rozvíjející náročné řemeslné práce. Tradiční rukodělná práce je příznačná výstavbou různých vodních děl a mostů, hnacího i mlecího zařízení, složení vodních a větrných mlýnů, dřevěného vybavení hamrů, valch, pil a těžkých žentourů. Jeho šíře, rozsah a náročnost představuje ve feudálním období dřevařskou technickou špičku. V rámci sekernického řemesla se uplatňují a rozvíjejí všechny zkušenosti a výrobně technické předpoklady minulých generací.

Sekernictví je řemeslo, které má specifické postavení mezi řemesly zpracovávajícími dřevo. Je také velmi staré a souvisí s mlýny a jejich zařízením. Zabývalo se také stavbou vodních kol a mlýnských strojů. Počátky tohoto zajímavého a náročného řemesla můžeme hledat obecně už ve 12. století. 

Práce těchto starších, dnes už zapomenutých, řemeslníků zasluhuje náš obdiv. Jejich výrobky prozrazují důvtip, vynalézavost, úžasnou přesnost. Každý mlýn, jak na velké vodě, tak i na horském potoku měl něco zvláštního, odlišného. Vždy vyžadoval samostatný přístup, vycházející především z přírodních podmínek, které musel sekerník ohledat přímo na místě. Jejich odlišnost byla podložena především růzností spádu a množstvím protékající vody, popřípadě jejího nedostatku, který ovlivnil velikost nádrže, řešení náhonu a dalších spojených zařízení. Originální konstrukce venkovního vodního kola vyžadovala také osobité řešení vnitřního palečnicového kola a soukolí, spřevodování celého vnitřního mlecího zařízení. Sekerník musel vše vymyslet, spočítat a pak sám vyrobit. Byl ve skutečnosti empirickým vynálezcem, vycházejícím z poznatků získaných předchozími generacemi sekernických mistrů. Tehdy většinou neznal základy konstrukce, neměl k dispozici tabulky ani počítač. Všechno musel od základu vymyslet, spočítat, vyrobit a vyzkoušet. Mnoho práce i času musel věnovat experimentování, mnoho dřeva musel pokazit, než se mu podařilo, aby stroj či zařízení správně fungovalo a bylo spolehlivé. Patřil mezi mistry mistrů, byl předchůdcem budoucích strojních inženýrů. Proto byli chováni v úctě a mnohdy měli privilegované postavení, když pobývali a pracovali ve mlýně. Často byli ubytováni samostatně, odděleni od mlynářské čeledi, dokonce někdy nocovali přímo v příbytku mlynářovy rodiny. Přesto jeho výše platu neodpovídala náročnosti jeho práce. V rámci řemeslné úrovně byli uznáváni a vyhledáváni. Poptávka po sekernických výrobcích vyvrcholila v 19. století. Dnes jejich um a dovednost můžeme snad obdivovat jen v některých skanzenech či při restaurování technických objektů, podléhajících památkové péči. Často se stává, že současná mladší, ale i starší generace dnes pojem „sekerník“ už nezná.

Mezi zručné sekerníky patřil také Jan Abel z Koutů, místní části obce Deštné v O. h. V Poláčkově pile pracoval sekerník Bastl, který sekal levou rukou. Také Vendelín Brázda z Nedvězího čp. 29 spolu s Augustinem Seidlem čp. 37 patřili mezi vyhlášené sekernické mistry.