1.2. Druhy loutek

Do oboru loutek a hraček patří především loutky dětského divadla, které jsou původem nejstarší.

Základní typy divadelních loutek jsou loutky maňáskové, tj. hlava ze dřeva nebo masy, k níž je připojen plášť s dvěma rukávy z hadru nebo z rukávů, do něhož se zespodu zasunuje ruka, jež loutkou pohybuje.
Druhý typ je loutka na drátech nebo motouzech, jež vedou od hlavy a údů a jimiž ruka seshora loutku ovládá.
Třetí typ loutek, který se v Evropě nevyskytuje, jsou japonské a javanské loutky pro stínové divadlo, obrysové, řezané z papíru, dřeva nebo kůže.

Obliba loutek a tím i jejich potřeba výroby se rozmohla v období baroka, které odpovídalo řezbářskému stylu intenzivní obraznosti a přijetím světské krásy. Jejich výroba souvisela s kostelním řezbářstvím a štafírstvím. Profesionální loutky mají ikonický ráz, výrazné realistické obličeje, stylizované vlasy a vousy.

V této době se převážně používaly loutky vedené shora, říkalo se jim u nás marionety. Původ jejich názvu není jednoznačný, ale souvisel se jménem Marie. Například v Itálii koncem 14. století při pověstných slavnostech Marií se prodávaly jejich dřevěné figurky, kterým se říkalo „Marionette“ (Mařenky). Francouzské Marion je zdrobnělinou jména Marie. Marotte, Mariotte, Mariette pak posměškem. Pojmenování „marionette“ použil poprvé pro loutky Francouz Quillaume Bouchet roku 1584. Ve Francii dnes označuje tento název jakoukoliv loutku. Jsou typem loutky, která se nejvíce podobá živému herci. Nejstarší dochované české marionety pocházejí z doby kolem roku 1800. Běžná velikost starších loutek se pohybovala kolem šedesáti centimetrů. Největší měřily 80 - 90 cm. Většina loutek měla jednotnou konstrukci, kterou tvořily kloubené nohy v kolenou a v kyčlích s možností skrčení a přímého pohybu vpřed. Ruce po loket byly dřevěné, pravá ruka byla sevřená, aby mohla držet rekvizitu, hůl, meč, levá pak otevřená. K tělu jsou upevněny tzv. rukávem, který tvoří paži a umožňuje neomezený pohyb. Hlava má zespodu v krku zavrtaný silný drát zakončený okem, procházejícím tělem loutky, zajištěný kovovým čepem proti nežádoucímu pohybu. Otáčení hlavy je tak omezeno jen do stran. Do hlavy shora je zašroubován pevný drát k vedení loutky s jednoduchým vahadlem pro ovládání nohou. Nitě k nohám jsou vedeny hlavou a tělem dvěma dírami. Nitě k rukám jsou volné mimo loutku. Některé loutky byly celořezané a celé polychromované. Dřevěné paže měly topornější, čerti dokonce mají nohy bez kloubů v kolenou, protože létají. Především šlo o čerty, rytíře v brnění a smrtky.