1.3. Nejstarší dřevěné hračky

Vzhledem k materiálu šlo vesměs o hračky dosti bytelné a většinou tvarově poměrně jednoduché. Tento druh, typ hraček se udržel přes celý středověk.

Teprve v 17. století, především v 18. století, došlo k podstatnějšímu rozšíření rejstříku, ale daleko více se zvětšil i počet vyráběných hraček. V tvorbě hraček lze hmatatelně pozorovat tvořivé propojení uměleckých a technických přístupů. Souvisela s propracováním technik a technologií prezentace a modelování skutečností v renesanci, manýrismu i barokní době. Ve starších dobách převládaly hračky příležitostné - individuální. Děti si je vyráběly sami nebo jejich nejbližší příbuzní.

Ve středověku jezdili rytíři na koni a děti je napodobovaly. S oblibou si hrály na rytíře s dřevěným koníkem na malé tyči. První takový koník vznikl ve 14. století. V roce 1508 se o této hračce zmiňuje Erasmus Rotterdamský ve svém díle Chvála bláznovství.

Vrtošivá káča byla v oblibě už u Řeků a Římanů. Byla dřevěná nebo hliněná, někdy i z bronzu, podle zámožnosti majitele. Do pohybu se většinou uváděla bičem. Originály hraček z 19. století nebo ještě starší jsou dnes vesměs jen v muzeích, ve sbírkách současných sběratelů se prakticky nevyskytují.