1.3. Svoz a přeprava saněmi

Špalky se v zimě odvážely za pomocí saní. „... Na saně, zvané samotížky, dříví se narovná a pak nastane nebezpečná cesta dolů. Dřevař neusedne v čelo sáněk, jak to v Šumavě dělají, nýbrž stojí u voje a o paty se opíraje náklad svůj zdržuje, aby se nepustil střemhlav strání dolů ...“ (A. Jirásek)

Vedle těchto saní dřevaři v Orlických horách používali také saně zvané „rohačky“. Jejich název byl odvozen od rohů, které byly připevněny k lyžinám saní. Svými zahnutými konci dosahovaly do výše hrudi dospělého muže, aby je mohl pohodlně obejmout rukama a tak táhnout naložené. Lyžiny nebyly okovány, aby lépe překonávaly odpor tření v případě, kdy cesta byla vydřená až na kámen či zem.

Dřevaři, kteří používali rohačky, byli statní chlapi. Museli prokázat nejen fyzickou sílu, ale i značnou zručnost a odvahu. Udržet a uřídit zatížené saně po zledovatělé sjezdovce byl veliký sportovní výkon. Často docházelo i k smrtelným úrazům. Na saně naložili až dva metry rovnaného dřeva a za ně přivázali do řetězů jako brzdy dvě další půlmetrové hromady. Na rovině je odpojili a dodatečně odvezli. Většinou sváželi ve skupinách, aby si vzájemně pomohli. Měli vybrané a upravené sjezdové dráhy, které byly uježděné a zledovatělé. Ústily vždy poblíž místa skládky, kde se dříví soustřeďovalo k další přepravě buď vozy nebo k plavení vodou v období jarního tání, kdy hladiny řek a potoků značně stouply.

 Nákladní saně se vyráběly téměř ve všech místech Orlických hor, kde byli zruční koláři. K jejich zhotovení používali zejména jasanového a javorového dřeva.

Haluzáci přepravovali dlouhé kmeny stromů i v zimě. V létě jejich vozy klapaly, v zimě zvonky na koňských postrojích zvonily. Při nákupu zvonků velmi pečlivě dbali, aby zvukově ladily. Klášterečtí haluzáci přepravovali v zimě dřevo do Žamberka na železniční stanici. V minulosti byly zimy mnohem větší a delší. Řeka z Dolního Klášterce byla zamrzlá až do hor, takže se i s nejtěžšími náklady mohlo jezdit přes řeku. Po celý den se tvořila řada koní, ale i pěších, táhnoucí náklady dříví. Téměř každý, kdo koupil dřevo na palivo, odvážel si ho sám na sáňkách či saních.

Haluzáky bylo možno odlišit na první pohled velikostí nákladu a výrazným oblečením. Měli sametovou červenou vestu s bílými proužky a bílými knoflíky ve dvou řadách. Nosili kožené kalhoty „jelenice“ a vysoké stahovací boty, vždy dokonale natřené lojem a rybím tukem. Na hlavě měli beranici, v létě široký klobouk se zelenou jedlovou snítkou.