1.3. Truhličníci

Ze starých inventárních seznamů vyčteme bohatý sortiment truhlářských výrobků včetně různých druhů truhel, které vyráběli truhličníci. Patří mezi ně především truhly na šaty, prádlo, nejmenší „šlojířní“ truhly a „špožérní“ truhly největší.

V Litomyšli se nejmenším truhlám říkalo „truhly truhličí“ a také jen „polotruhly“. Dle dekoru se truhly rozlišovaly „štukverkové“, „rejsované“, „vyryté“, „písané“ (malované), „černé“, „fermežované“. Truhličníci byli výrobci truhlí, kterých používali představitelé cechů k uložení cechovních písemností a trojrozměrných předmětů. Truhla patřila k nejdůležitějším atributům všech cechů. Právem byla označována důstojným názvem - matka pokladnice. S velikou pečlivostí byly do ní ukládány cechovní artikuly, privilegia udělená cechu feudálním pánem.
Šlo většinou o pravidla fungování a organizace cechovního života, zejména ekonomická. Nechyběly ani zásady etického charakteru, dbající na dobrou pověst celého cechu i všech jeho příslušníků. Byl zde uložen také registr mistrů a tovaryšů, cechovní účty. K trojrozměrným předmětům, které byly uloženy v truhle, patřilo cechovní pečetidlo, které sloužilo k potvrzování pravosti cechovních listin. Bylo vyráběno z ušlechtilých kovů, jeho ryté písmo i vyobrazení představují jemnou a uměleckořemeslnou práci. Dřevěné ferule představovaly symbol cechmistrovy moci, ti je používali jako králové svá korunovační žezla. Byly zdobeny řezbou nebo malbou s cechovními atributy. Pekaři měli například preclík, hrnčíři Adama a Evu, připomínající, co všechno bylo vytvořeno z prachu země, tedy hlíny, tkalci měli zlatý člunek v zeleném poli, řezníci se pyšnili královským lvem, kterého jim přidělil sám král Jan Lucemburský za jejich pomoc při vstupu nejen do Prahy, ale i na královský trůn.