2. Lesní vědecká laboratoř v Beskydech

Na konci roku 2005 ukončili čeští badatelé unikátní experiment, který jim umožnil nahlédnout do budoucnosti smrkového lesa, a to za padesát let. Výzkum probíhal v rámci rozsáhlého mezinárodního projektu Ecocraft II, který se zaměřil na zkoumání vlivu globálního oteplování na různé typy porostů. Podle předběžných odhadů odborníků má vzrůst koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře během následujícího půl století na dvojnásobek. Finové se zaměřili na borovice, Italové na topoly, Francouzi sledovali buky a Češi smrky.

Díky špičkovému vybavení se badatelé z Ústavu systémové biologie a ekologie Akademie věd České republiky mohli vydat na cestu reálné budoucnosti smrkového porostu.

Nedaleko osady Bílý kříž, téměř tisíc metrů nad mořem, postavili uprostřed lesa unikátní laboratoř. Dvě gigantické kopule vyrobené z kovu a skla vystupují nad vzrostlými beskydskými smrky. Půdorys skleníku tvoří čtverec o straně devět metrů. Kovový skelet, který váží 17 tun je vysoký sedm metrů. Speciální okna rozmístěná téměř po celém povrchu skleněné báně jsou schopna se občas otevřít a po chvíli zase zavřít. Někdy se uvnitř kopule dokonce spustil déšť. Do jedné z bání vháněli vědci oxid uhličitý. Stromům rostoucím uvnitř tak vytvářeli podmínky, které budou v českých lesích panovat za zhruba padesát let. V roce 1997 vsadili do dvou kopulí dva desetileté smrky ztepilé. K zajištění nejpřirozenějších podmínek pro růst stromků sloužilo speciální sklo propouštějící UV záření. Systém čidel kontroloval teplotu a vlhkost vzduchu i půdy. Další senzory zaznamenávaly množství slunečních paprsků dopadajících na větve a pronikajících korunami stromů až na zem. Počítač hodnoty naměřené ve speciálním skleníku každou půlhodinu porovnával s vnějším prostředím. Řídil intenzitu větrání i zálivky tak, aby se podmínky v kopuli co nejvíce podobaly klimatu okolního lesa. Do jedné báně však výzkumníci navíc vháněli oxid uhličitý a udržovali v ní neustále dvojnásobek venkovní koncentrace tohoto bezbarvého plynu.

Po celých osm let mohli vědci pomocí moderních přístrojů pečlivě sledovat chování smrku ztepilého. Oba stromy pokáceli a jejich jehličí i dřevo podrobili podrobným expertizám. Prozkoumali stavbu korun i jejich kořenový systém.

Závěrečné hodnocení naznačilo, že smrky v ovzduší s dvojnásobným obsahem oxidu uhličitého rostou rychleji. Lépe se také vyrovnávají se suchem. Snadněji však podlehnou vichřici nebo dřevokaznému hmyzu. Experiment potvrdil dřívější domněnky vědců. Dokázal, že zvýšený přísun CO2 urychluje fotosyntézu. Během ní se v zelených částech rostlin za účasti slunečních paprsků oxid uhličitý přeměňuje na organické látky, které se ukládají ve dřevě. Do ovzduší se zároveň uvolňuje kyslík. Díky rychlejší fotosyntéze se tak zvýšila produkce biomasy, stromy rostly o něco více a rychleji než za běžných podmínek. To je na jedné straně dobrá zpráva pro lesníky, ale zároveň dřevo bude zřejmě méně kvalitní a hůře bude čelit vichřici. Také zjištění zvýšeného množství cukru v jehlicích by lákalo kůrovce. Výsledky výzkumu potvrzují, že smrkové stromy jsou schopny odolávat dvojnásobnému zvýšení množství oxidu uhličitého. Stále však zůstává celá řada nezodpovězených otázek. Vědci například nevědí, zda budou lesy i nadále fungovat jako úložiště uhlíku. V případě globálního oteplení by se totiž CO2, mohl začít uvolňovat z lesních půd.