1. Z historie betlémářství

Narození Ježíše Krista v Betlémě popsali evangelisté Matouš a Lukáš. Podrobný Lukášův popis se stal inspirací pro obrazové ztvárnění od počátku našeho letopočtu až po současnost. První křesťanské umění bylo formou jednoduchých symbolů zobrazeno na stěnách římských katakomb. Následovaly symbolické ilustrace biblických příběhů, které se zachovaly dodnes.

Freska v katakombách sv. Priscilly v Římě z poloviny třetího století zobrazuje Pannu Marii s Ježíškem, jimž se klaní mudrci z Východu. Reliéf na sarkofágu ze Syrakús z roku 340 obohacuje obraz narození Krista o postavu pastýře, který dovršuje první ztvárnění podle evangelijních textů. V roce 354 papež Liberius (352 - 366) stanovil na den 25. prosince oslavu narození Páně a na 6. ledna svátek Zjevení Páně. Nahradil tak předkřesťanské slavnosti uctívání boha Slunce a svátek Epifanie. Nejstarší zobrazení Narození Páně na české půdě najdeme v románském Kodexu vyšehradském, který vznikl při příležitosti korunovace knížete Vratislava II. prvním českým králem v roce 1085. Z roku 1134 pochází gotická kresba v hradní kapli sv. Kateřiny ve Znojmě a ze 30. let 14. století kresba v kapli hradu Houska u Doks. Následují významné deskové malby cyklu Mistra Vyšebrodského, oltáře Mistra Třeboňského, jenž vytvořil po roce 1390 kouzelnou tzv. Adoraci hlubockou, a oltáře Mistra Litoměřického z první poloviny 16. století. V chrámu Matky Boží před Týnem v Praze se nachází oltářní reliéf. Ve sbírkách významných českých muzeí a galerií najdeme řadu dřevěných gotických reliéfních zobrazení. Motiv Narození Páně je uveden také v jedné z iniciál Literátského graduálu z chrámu sv. Ondřeje v Třebechovicích pod Orebem z roku 1559.

V betlémářské tradici je třeba rozlišovat pouhé plastické nebo malířské ztvárnění Narození Páně od skutečných betlémů, blízkých jevištnímu zobrazení, sestavených z mnoha samostatných dílů s možností proměn. V českém prostředí se často setkáváme se stejným výrazem jesle nebo jesličky pro zdánlivě stejný objekt - betlém. Podle historiků umění však pojmu jesličky používáme v případě, kdy jde pouze o ústřední scénu betlému, která stojí samostatně a zobrazuje pouze svatou Rodinu: Pannu Marii, sv. Josefa a Ježíše Krista ležícího v jeslích, případně ještě volka s oslíkem. Jesle se postupně v křesťanském prostředí rozšiřovaly o další postavy, kdy malované postavy na dřevěných deskách v životní velikosti se začaly oddělovat a vystupovat do popředí. Zde již můžeme hovořit o betlémech, které odpovídají současným kritériím.

Kolébkou betlémů je Itálie, kde v roce 1291 sochař Arnolfo da Cambio na zakázku chrámu S. Maria Maggiore v Římě jako první vymodeloval skupinu 70 až 80 centimetrů vysokých soch představujících Ježíška, ležící Marii, stojícího Josefa, obě zvířata a tři krále. Tento soubor se však nedochoval. O sto let později v roce 1384 vytvořil italský sochař Vanni Mainardi na objednávku pátera Giovanni da Bartolomeo asi deset soch zpola v životní velikosti, které představovaly svatou Rodinu, pastýře a hlavy osla a volka, z nichž se dala sestavit volně celá scéna Narození Páně.

Tato novinka se začala rychle šířit v kostelech celé Itálie, zalíbila se v královských palácích, v příbytcích šlechty a vysokého kléru. V klášterech betlémy inspirovaly k napodobení umělce mezi mnichy. Hlavní proud nesl tyto nové betlémy hlavně do západní Evropy, především do německy mluvících zemí, ale i do frankofonních oblastí a dále do Španělska. Do střední Evropy, jak tuto oblast vymezujeme dnes, se dostávaly betlémy později. Tak například první betlém s přemístitelnými figurkami byl vystaven ve vánočním čase v Salzburgu na přelomu roků 1616 a 1617.

Nebylo to zřejmě jen těžko přístupné pohoří vysokých Alp, které ztěžovalo komunikaci a propagaci stavění betlémů na území tehdejšího království českého. Jako vhodnou půdu pro postavení prvního betlému na sever od Alp vybrali jezuité kacířskou Prahu. V někdejším dominikánském, později jezuity spravovaném kostele sv. Klimenta na Starém Městě pražském postavili betlém v roce 1560. Bohužel se tento betlém nezachoval. Ať vznikl v roce 1562 nebo 1560 jeho stavba byla dokončena v době jednání koncilu v Tridentu, který se mimo jiné zabýval také příkazem, jakou mají mít podobu nově vznikající betlémy.

Za protireformace v 16. a 17. století učinila katolická církev vše pro to, aby protestantské obyvatelstvo v českých zemích obrátila na svou víru. Betlémy se staly působivými prostředky tohoto záměru. Po pražském vzoru vznikaly betlémy nejdříve ve středních Čechách ve Staré Boleslavi a v Mělníce, postupně i ve vzdálenějších místech od Prahy jako byla Olomouc (1569), Litomyšl (snad 1580), Kladsko (1626), Jičín (1630), Hradec Králové (1650).