VII. OD VOZŮ KE KAROSÉRIÍM



Články


1.1. Koláři - koloději

Kolářství patří mezi základní tradiční řemesla, která po staletí ovlivňovala život a hospodaření člověka. Lidé těmto řemeslníkům říkali koláři, kolodějové či nápravníci, ostatním také podstavkáři.
celý článek

1.2. Nápravníci

Byli to výrobci dřevěného hospodářského nářadí, zejména loukoťových kol. Ve 14. a 15. století nalézáme řemeslo, značené jako „Wagenmacher“. V roce 1391 byl přijat jako měšťan ve Starém Městě pražském mistr, jehož řemeslo bylo uváděno jako „Wagenmacher“. Po něm přibyli další, česky se jim říkalo „vozáci“.
celý článek

1.3. Kolářovo "nádobíčko"

Zdálo by se, že ten, kdo vyrábí tak složité věci jako jsou dřevěná kola, musí mít také složité nástroje. Kolář však při práci používá poměrně jednoduché nářadí na opracování dřeva. Jsou to pilky, sekery, hoblíky, dláta, poříz, struháky (rašple), kružidlo, vrtáky a kladivo. Obecně lze říci, že kolářské nástroje jsou zčásti podobné nástrojům truhlářským, zčásti jsou specifické, odlišné.
celý článek

1.4. Výroba vozového kola

Výroba kol měla svůj ustálený postup. Nejdříve se zhotovil náboj, dále špice čili paprsky (ramena) a nakonec loukotě. Potom následovaly práce spojovací a konečné.
celý článek

1.5. Kolečníci - trakařníci - kárníci - trákaři - ustrkáři

Kolář vyráběl také „káry“ a „kolečka“ (trakaře). Mistři kameníci mívali své „káry okované k řemeslu“, sladovníci měli „pivovarská kolečka okovaná“. V kolářské dílně hlavní řemeslné „nádobí“ tvořil veliký nebozez, „projímač s příplatkem“, sekery, bradatky, tesla, závrták. Pozoruhodné jsou ryzí české názvy.
celý článek