1.1. Stolečníci - stoličníci

Stolaře chápeme jako předchůdce truhlářů. Stůl se bral za jejich nosný výrobek. V pražských městech do r. 1419 bylo náhodně napočítáno osmnáct těchto odborníků. Stolař, jenž jako odborník vyráběl truhly, nalezen jediný. Pouze dva stolaři byli shledáni v staropražském měšťanství (1324 - 1393). Stolaři se objevovali i na venkově, přestože zde ještě vždy převládala služba tesařů, která byla ve srovnání s výrobky stolařů a truhlářů „drsnější“, hrubší.

Ve Staré Praze bylo do roku 1526 napočítáno mezi nově přijatými měšťany, jedenáct stolařů a truhlářů, jeden přišel (r. 1477) z Mýta, další Petr (r. 1517) ze Šťávnice. Je zajímavé, že se mezi nimi nenalézají měšťané německé národnosti. Na Malé Straně byl nalezen jen jeden z roku 1507. Někteří stolaři a zřejmě i truhláři byli jemní řemeslníci, kteří se v několika odvětvích zabývali dřevem. Lištovali pokoje, stavěli a opravovali varhany (stolař Loren opravuje v r. 1487 varhany), soustružili, vyráběli rámy a kalamáře, na venkově dokonce dokázali vyrobit i dřevěný zámek do dveří. (322) V Krakově stolaře počítali k cechu malířskému, což naznačuje jejich profesní váhu a uznání.

V Praze v roce 1424 se vyskytuje samostatný cech truhlářů. Ve větších městech najdeme stolaře venkovského typu snad všude, ale nebývalo jich pospolu mnoho. V Plzni se nazývali stolaříci. V Rakovníku býval jeden, v Táboře v roce 1432 byli napočítáni tři. Nejvíce jich bylo v Kutné Hoře, bohatém královském městě. V roce 1481 se zde objevuje samostatná truhlářská organizace. V soupise cechů kutnohorských z roku 1485 zmizeli truhláři a na jejich místě se objevili stolaři. Po třech letech vystupují v pamětní knize stolaři i truhláři společně s bednáři a koláři jako jediná společná organizace. V roce 1500 se rozdělila, truhláři se osamostatnili, jména stolařů zmizela. Na konci období roku 1518 jsou opět truhláři ve spolku s bednáři a koláři, po stolařích však není ani stopy. Tyto vnější organizační proměny naznačují, že se počet mistrů v městě za období téměř čtyřiceti let často měnil, ale bližší podrobnosti těžko hledat.

Kolem roku 1400 se v Plzni připomíná 46 různých řemesel s 540 řemeslníky. V tomto počtu je zahrnuto 10 truhlářů, 10 kolářů, 10 bednářů a 9 lučištníků.

Někdy před rokem 1441 byl potvrzen cech stolařů obou měst pražských, v uvedeném roce se cech připomíná. Blízcí stolařům byli stoličníci, kteří vyráběli stolice, pravděpodobně i s lavičníky. Šlo o stoly, stoličky sosnové, dubové, topolové. Sem patří také různé židle, „sydle“ a „židlice“. V 15. století se objevují stolice „skládané“, „točité“, „pletené“ a „mřežované“. Ve 14. století k truhlářskému řemeslu náleželi jako specialisté i výrobci lavic, kterým se říkalo lavičníci. Mnohdy šlo o lavice kostelní, vyskytují se také „stolice s truhlú“, vlastně truhla s lenochem, opěradlem. Byla značně nepohodlná, měla rovná a tvrdá opěradla.

V roce 1466 v Praze pracoval stoličník Duchek, druhý Stolička. V roce 1753 bylo v Třebíči registrováno 11 stolařů se 4 tovaryši a 3 učni.

V roce 1654 se ve Strakonicích připomínají 4 truhláři, ve Vodňanech 2 truhláři, v roce 1774 zde působí společný cech truhlářů, kolářů a bednářů.

V Hořicích se v r. 1608 připomíná cech truhlářský a bednářský, v Miletíně v r. 1579 truhláři, bednáři a koláři. V Kopidlně na konci 16. století byl společný cech truhlářů, a kolářů. V Nové Pace v polovině 17. století byl společný cech truhlářů, bečvářů a kolářů. V r. 1674 v Pecce společný cech truhlářů a kolářů. Ve Valdicích v r. 1765 je uveden společný cech, jehož příslušníky byli truhláři, tesaři a bečváři. V Kolíně v roce 1803 je uváděno 5 truhlářů.