1.4. Výroba vozového kola

Výroba kol měla svůj ustálený postup. Nejdříve se zhotovil náboj, dále špice čili paprsky (ramena) a nakonec loukotě. Potom následovaly práce spojovací a konečné.

Přiříznuté dřevo, určené na náboj, kolář připnul na sáňky vrtacího stroje, náležitě vycentroval a vyvrtal. Vyvrtaný špalek narazil na trn, soustruhem jej otočil nebo vyfrézoval požadovaný tvar. Při tomto postupu se však často stávalo, že i při nejpřesnějším vrtání náboje, ležel otvor mimo střed hotového kola. Proto bylo lepší a vhodnější vyvrtat náboj až v samém závěru. V náboji se díry pro začepování špicí, zpravidla čtyřhranné, navrtávaly na vrtacím stroji a dodělávaly na dlabacím stroji, jenž byl spojen s vrtacím strojem. Společně tvořily jeden stroj, který byl vybaven rozdělovacím zařízením pro obvod náboje a správné stanovení polohy čepovních děr. Někdy kolářův postup byl zcela opačný. Nejdříve náboj opracoval zhruba, otočil na soustruhu, ofrézoval a pak teprve vrtal.

Špice - paprsky měly pravidelný oválný průřez, byly zúženy směrem k věnci. K sestavení kola jich kolář potřeboval dvanáct. Čím větší je kolo, tím více paprsků musí mít. Vyrábějí se z trvanlivého dřeva dubu, aby vydržely vysoké zatížení. Dnes se vyrábějí strojově. Paprsky se nejdříve zasazují do otvorů v náboji a potom do otvorů v loukotích. Do otvorů v náboji se špice zarážely ručně nebo strojově kladivem. Kolová hvězdice se narazila na vodorovný nebo svislý trn. Čepy pro upevnění do věnce se dělaly až po zaražení paprsků do náboje, aby osazení bylo ve stejné vzdálenosti od středu kola, protože se o ně loukotě opírají. Čepy se dělaly buď kulaté nebo ploché. K začepení do náboje se řezaly a upravovaly na „čepořezech“.

Práce při výrobě loukotí byly různé. Záleží na tom, zda křivý tvar chtěl kolář získat vyříznutím nebo ohýbáním. K vyříznutí se používá kromě jednoduchých pil, také jednoduchá pásová pila o dvou listech, které řežou současně. Na otáčivém stolu připnuli fošnu z níž se měla loukoť vyříznout. Kus takto přiříznutý zapnuli do oblouku, který se otáčel kolem pevné osy a protáhl se mezi dvěma noži, takže se opracovaly rovné strany. Strany obloukové se také ofrézovaly, přičemž loukoť byla zase vedena v zahnutém upínadle.

Ohýbané loukotě bývaly polokruhové, většinou se skládaly ze dvou kusů, jejich spoje ležely diametrálně proti sobě. Před ohýbáním se opracovaly hoblíkem nebo hoblovacím strojem. Loukotě byly ohebnější než vyřezávané a snesly i malé odchylky od přesného kruhu. Díry pro čepy špicí se buď vyvrtaly nebo navrtaly a na dlabacím stroji dodělaly. Ořezávání loukotí na pravou délku se provádělo stále ručně v „pokosnicích“. Otvory pro hmoždinky, které spojují dvě sousední loukotě se vyvrtaly ručně nebo na stroji. Po nasazení loukotí na kolovou hvězdici se stahovalo kolo železnou obručí (ráfkem), které je o něco menší a natahovalo se za tepla, aby dobře přilehlo a napínalo. Nakonec se do vyvrtaného náboje nasadila nápravní zděř a celé kolo se dopracovalo, začistilo. Věnec nasazený na trnu se protáhl mezi dvěma noži, aby se urovnaly plochy na čelní straně kola, zejména v místech spár.